Cesta meditace je, řekla bych, cestou osvícení, která vlastně žádnou cestou není.

Je to uvědomování si toho, kým v daném okamžiku skutečně jsme. Není kam jít, není čeho dosáhnout, ono už to tady je a je to tady neustále. Celé je to o tom rozpomenout se na „jádro“ sebe sama a začít žít svou pravou podstatu.

Žádné osvícení není, protože není nikdo, kdo by měl být osvícený.

Když se začnete konfrontovat se svými koncepty o osvícení, meditaci, duchovním růstu, sobě a životě, tak vše, co je nereálné, začne mizet, protože to nemá žádnou podstatu, žádnou realitu.

To, co zůstane, jste vy sami, vaše skutečné Já. Říkejte tomu třeba život, pravda, vědomí, prázdnota... Říkejte tomu, jak chcete. Záleží jen na vás, co z toho uděláte. Protože vy sami jste existencí, která hraje tuto vědomou hru.

Sedět hodinu v tichu znamená pohodlně sedět ve vzpřímené pozici, se zavřenýma nebo otevřenýma očima, a pozorovat přicházející myšlenky a pocity. Například soustředění na dech nám pomáhá zůstat v kontaktu s přítomným okamžikem. Záměrným pozorováním myšlenek obvykle dochází ke zpomalení procesu myšlení. Člověk se tak stále více a více učí udržet svou pozornost v přítomném okamžiku.

Tímto způsobem se o poznání lépe poznáš a naučíš se být mistrem své mysli.

Meditaci sezení v tichu učíme ve čtyřech krocích:

• Nejdříve nechte myšlenky, pocity a vjemy volně plynout.
• Zadruhé, pokud je vaše pozornost odvedena řetězcem myšlenek, následujte je zpět do okamžiku původní myšlenky.
• Zatřetí, pojmenujte vjemy jako zvuk, myšlenka, pocit…
• Čtvrtý krok vychází ze tří předchozích a je jím jednoduše schopnost zůstat bdělý.

Tento proces sebereflexe a schopnost zůstat bdělý se dá přenést do všech oblastí života.